„S námi může být aktivní každý.“

Dobrovolníci napříč krajem už bojují s Covidem-19

Desítky lidí v Ústeckém kraji nyní spojily své síly v pomoci se zákeřným covidem. Virem, vraždícím obyvatele Česka napříč generacemi, bohužel nejvíce seniory. Jako letos zjara v boji s nákazou z Číny s pomocí vyšlo lidem vstříc ústecké Dobrovolnické centrum (DC) v čele s ředitelkou Mgr. Lenkou Vonka Černou. Ta úvodní online schůzku koordinovala až ze Slovinska, kam pracovně doprovodila svého manžela.

Už na úvodní schůzce se po internetu sešly desítky nadšenců, nabízejících roli školitelů, převážně žen a dívek. Nyní již organizují různé druhy pomoci od dodávek léků domovům seniorů přes pomoc v nemocnicích či dalších organizacích. Pomáhání seniorům, osiřelým i nemocným, zkrátka všem, kteří o pomoc požádají, ocení ji či potřebují v této nelehké době.

Tým DC přizval odborníky sobě blízké. Školitelům radili lidé z týmu DC RADKA Kadaň, tři členky týmu Housing First – bydlení především, Dáša Pelcová, koordinátorka dobrovolníků z litoměřického Hospice sv. Štěpána i Michaela Chytrá-Janečková z Teplic. Ta dřív byla v Chráněné dílně Arkadie, dnes dělá pro Spolek proti samotě. Její zkušenosti s dobrovolníky z jarní vlny pandemie se dnes opět hodí – a jak! Ví, co zjara fungovalo, co pomohlo, aby byli dobrovolníci úspěšní i užiteční. „Naše cesta pomoci odradila jen dva lidi. Stačí, zeptáte-li se, jak na nás přišli, ví-li, komu pomáháme. Když se vy i oni rozpovídají, je to znamení, že opravdu pomáhat chcete,“ nabídla školitelům univerzální rady. Na spolupráci se těšila i členka Adry Chomutov. „Ráda se něco přiučím,“ věděla.

Ústecký zapsaný spolek Dobrovolnické centrum jako organizace s dlouhou tradicí, mnoha zkušenostmi a řadou klientů různého věku i pohlaví myslel při zakládání Krajského centra pomoci na mnohé. Proto podepisuje DC se svými „Pandemie Covid-19“ dobrovolníky Smlouvu o vykonání dobrovolnické činnosti. V ní si dobrovolník vybere, jak je schopen pomoci, jak často a kde, chce-li to být kontaktní dobrovolník (tedy vykonávající nákupy i jiné přímé práce), nebo bezkontaktní dobrovolník (telefonista či logistik). Má-li auto a řidičský průkaz, jaké časové možnosti pomoci má, zda nikdy nebyl trestán. Každý nový člověk pro DC je seznámen s Kodexem dobrovolníka, pozná jeho práva i povinnostmi. Tím DC chrání sebe i své lidi.

Lenka Vonka Černá vnímá pozitivně zájem dobrovolníků v této pohnuté době, i Michaela Chytrá-Janečková nadšení dobrovolníků sdílí. „Z řady lidí už dnes, v začátcích pomoci, čiší radost. Těší se na svou práci, ať už bude jakákoli. Nebojí se, už je vidět, že je to pro ně priorita,“ potvrdila dáma z Teplic.

Psychologická podpora Jana Mejzlíková školitelům dobrovolníků nabízí pomocné otázky. Důležité jsou prý chytré otázky typu: „Povězte, proč chcete pomáhat.“ Tvrdí, že zde se nám vyplatí metoda aktivního naslouchání. Třeba: „Vidím, že se mračíte. Cítíte se v této roli nepohodlně? Jaká pomoc by vám víc vyhovovala?“ A kolegyně Janečková ji doplňuje: „Musíte si uvědomit, že je třeba aby senioři k nám měli důvěru, když jim budete vozit léky, či vybavení proti viru, dezinfekci a roušky. Je dobré, když ke stejným lidem budou jezdit ti samí dobrovolníci. Vzájemná důvěra se vyplatí oběma stranám, i dobrovolníci musí vědět, že jsou chránění, v bezpečí. Na jaře se nám to tak osvědčilo, po pár týdnech už vše fungovalo jak po másle,“ ohlíží se Mejzlíková.

Lenka Vonka Černá ji doplňuje: „Musíme mít aktuální foto dobrovolníka, abychom snímek užili na legitimaci. Musíme ho během 30 – 40 minut ubezpečit, že bude od DC pojištěn; to musí být každý, kdo za DC jde do terénu. Musí znát své povinnosti i práva, a když si popovídáte, zjistíte i jeho motivaci a emoce, které jsou za jeho ochotou pomoci.“

Autor: Radek Strnad
Zdroj: Regionální dobrovolnické centrum pro Ústecký kraj